Většina majitelů má své psy upřímně ráda a udělala by pro ně první poslední.

Většina veterinářů šla studovat veterinu proto, že mají rádi zvířata a chtějí jim pomáhat.

Jak je tedy možné, že když se sejde majitel a veterinář, tak z toho ve většině případů dříve či později vyjde vystrašený pes?

Kde se stala chyba?

Není Ti lhostejné, co Tvůj pes na veterině prožívá?

• Možná má Tvůj pes nějakou špatnou zkušenost z veteriny a bojí se
• Možná dokonce oddaluješ objednání svého psa k veterináři, protože tušíš, jak to dopadne
• Možná se jakákoliv domácí snaha o úpravu drápků, vytáhnutí klíštěte nebo nakapání do uší mění v nelítostný boj, kdy se držení psa musí účastnit celá rodina
• Možná Tvůj pes po spatření kartáče prchá pod postel
• Bojíš se, že Tvůj pes při manipulaci někoho pokouše?

Pro každého majitele je nepříjemné vidět svého čtyřnohého parťáka ve stresu.

Anebo je to jinak. Tvůj pes je v pohodě, ale:

• Tušíš, že se konto důvěry nenápadně vyprazdňuje a chceš vědět, jak ho doplnit?
• Plně si uvědomuješ, že stačí jedna špatná zkušenost a vše může být jinak?

Možná již dokonce na manipulaci se souhlasem pracuješ, ale:

• Nedaří se Ti převést trénink do praxe?
• Doma to funguje, ale na veterině ne?
• Myslíš si, že k doladění potřebuješ trénovat na veterině, ale nemáš ochotného veterináře?

Pokud jsi alespoň na jednu z výše uvedených otázek odpověděl ANO, čti dál!

Úprava drápků, vyčesání, péče o zuby nebo veterinární úkony jako odběry krve či jiná vyšetření - nic z toho nemusí být pro psa (a vás) stresující. Vše může být zábavná hra!

Vžila jsi se někdy do pocitů psa na veterině?

Zkus si to představit. Přestěhovala jsi se do zahraničí, třeba do Albánie. Přišel čas na pravidelnou zubní prohlídku. Na internetu jsi našla zubaře a objednala se. V dohodnutý termín dorazíš a zjistíš, že zubař neumí anglicky a ty neumíš albánsky. Nedomluvíte se.

Rozpačitě stojíš v ordinaci, když najednou přijdou dva svalnatí chlapi. Chytnou tě a posadí do křesla. Jeden ti pevně drží ruce za opěrkou křesla, druhý drží hlavu. Vůbec se nemůžeš hýbat. Už se bojíš? A čeho? Vždyť na tebe zubař ještě ani nesáhl...

Snažíš se začít komunikovat, ale zubař to přehlíží a dál si připravuje své náčiní. Nemáš tušení, co se bude dít. 

Scénka jak z hororu? Ale proč? 

Je přeci jasné, že ty dvě svalnaté gorily tam jsou vlastně pro tvoje dobro. Zubař používá špičaté nástroje a pokud by ses v nevhodnou chvíli hýbla, mohl by tě zranit. 

• Co kdyby zubař zůstal stejný a snažil se Ti ukázat, co se bude dít?
• Co kdyby Tě v křesle nikdo nedržel?
• Co kdyby reagoval na Tvoje známky diskomfortu a udělal pauzu?

Možná by pak ten zážitek byl docela příjemný. Nebo by alespoň nebyl tak hororový.

Podobnost s veterinou čistě náhodná...a nebo ne?

• Psovi přeci nemůžeš říct, co se mu bude dít. Je to pes. 
• Někdo ho musí držet. 

A nebo je to jinak?

Takže za všechno může veterinář? 

Faktem je, že pokud psa nenaučíš, aby se zafixoval sám, tak ho někdo držet musí. 

První tajemství? Dobrovolná fixace. Když psa naučíš, aby držel sám, odpadne z celé návštěvy veteriny spoustu stresu.

To, že někdo psa drží, má i své výhody. Třeba bezpečnost pro ošetřující personál. Pes, který se nemůže hýbat, nemůže ani nikoho kousnout.

Jak to tedy udělat jinak? 

Proč se pes ožene? Buďto když veterinář udělá něco nečekaného, nebo když je mu manipulace příliš nepříjemná.

Obojí má celkem snadné řešení. Obousměrnou komunikaci.

Veterinář by s využitím 3-krokového systému měl být schopen během pár vteřin psovi sdělit zhruba co a kde se bude dít. 

A pes? Ten by měl mít pod kontrolou průběh vyšetření. Jistotu, že dokud nedá START signal, tak na něj nikdo sahat nebude. A jistotu, že když toho bude příliš, tak může dát STOP signál a bude pauza. Když funguje STOP signál, není důvod nikoho kousat.

Jakmile pes zjistí, že může komunikovat, odpadne další kus stresu.

Druhé tajemství? Otevřít obousměrnou komunikaci. 

Ale pak je tu ještě jeden problém. 

Je tu jedna věc, na kterou většina lidí zapomíná. Naučit dobrovolnou fixaci a otevřít obousměrnou komunikaci prostě nestačí.

Ty víš, že k zubaři jít potřebuješ. Pes neví, že mu někdo strká teploměr do zadku pro jeho vlastní dobro. 

Proč by pes neustále dával START, pokud se mu potom začnou dít nepříjemné věci? 

A tady přicházíš na řadu ty, jakožto majitel psa. Je na Tobě, aby jsi vybudoval konto důvěry. Je na Tobě, aby jsi z věcí, které mají pro psa neutrální až negativní nádech vybudoval pozitivní zážitek. 

Teprve když se naučíš jak dobíjet konto důvěry, tak si všechno ostatní hezky sedne. 

Nezáleží na tom, jestli s Tvým psem manipuluje veterinář nebo jestli potřebuješ něco udělat doma. Funguje to stejně.